Něco z historie našeho zařízení...
Podle znění zákona ze dne 24.5.1885 R-G-BI číslo 89 a 90 byla r. 1889 založena zemská donucovací pracovna v Novém Jičíně. Plány vypracoval brněnský stavitel Rentél. Dne 2.7.1885 zaslal plány novojičínskému staviteli. Hrabě Jindřich Belcup - Tissak byl pověřen, aby zajistil vhodné stavební místo. Jednání s obecním výborem se táhlo delší dobu. Novojičínští měšťané se bránili výstavbě polepšovny a poukazovali na to, že v Novém Jičíně je již vybudována zemská věznice. Nakonec se však museli podrobit. O průběhu stavby čteme nepatrné zmínky v protokole obecné rady z února a srpna 1888.
Budova ústavu byla vybudována na tehdejší periferii města. Celkový náklad na stavbu činil 300 000 zlatých.
Zařízení ústavu:
Ústav pozůstával z hlavní budovy a z budovy pracovní. Mezi oběma budovami bylo nádvoří, které bylo ohraničené silnou 2,5 metrů vysokou zdí. Později k těmto budovám přibyla ještě budova hospodářská.
V hlavní budově byly umístěny kanceláře, byt ředitele, byty dozroců, ústavní kaple, ložnice pro chavance, 2 místnosti pro dozorce, umývárny, kuchyně, prádelna, místnost sloužící jako učebna, jídelna a pracovny pro chovanky. Ve sklepních prostorách byla umístěna desinfekční komora, zednická a rekvizitní komora a 15 vezeňských kobek pro provinilce.
V pracovní budově byly umístěny 2 krejčovské dílny, dílna stolařská, zámečnická a obuvnická. Dále zde byla 1 školní místnost opatřená jevištěm, která sloužila jako společenská místnost. Rovněž zde byla jídlena pro chlapce, která byla zároveň i místem denního pobytu chlapců. V téže budově se nacházela ošetřovna, polní hospodářství, kravín, stáje pro koně, vepřín a zahradnictví. Polnosti měly výměru 300 měřic a zahrada 60 arů. V zahradě byl teplý a studený skleník.
Personální obsazení:
V čele ústavu stál ředitel s hodností okresního hejtmana. Prvním ředitelem byl Němec Hugo Miller, který řídil ústav až do roku 1936. Druhým ředitelem byl Čech Jindřich Koutný (od roku 1936 do roku 1951).
O správu se ředitel podílel s kontrolorem. K ruce jim byl přidělen pomocný úředník pro kancelářské práce. Dále zde byl duchovní správce, který vykonával bohoslužby, vyučoval náboženství a všeobecné vzdělávací předměty. Kromě duchovního docházel do ústavu externí učitel, který vedl pokračovací školu pro učně. Lékař docházel do ústavu 2x týdně. K personálu patřili dozorci, dílenští mistři, zahradník a hospodář.
Dozorčí personál se skládal z vrchního dozorce, dvou náměstků vrchního dozorce, 20 dozorců pro chlapce a 5 dozorkyň pro dívky. Většina dozorců byla národnosti německé. Pouze 1 třetina byl národnosti české. Dozorci neměli pedagogické vzdělání. Museli být bezúhonní a slepě plnit příkazy.
Vydržovatelem ústavu byl Zemský úřad v Brně, ač se ústav nacházel v Novém Jičíně neb jeho česká část byla přemístěna v době okupace do Kelče a odtud v roce 1939 do Uhereského Hradiště, kde byl spojen se Zemskou polepšovnou. V roce 1945 po skončení války se čeští chovanci i s dozorci vrátili zpět do Nového Jičína. Správu převzal v roce 1945 KNV v Brně a na podzim téhož roku byl předán do správy KNV v Ostravě. V roce 1945 byly dívky přemístěny do Mohelnice na Moravě a ústav byl výhradně určen pro chlapce. Od roku 1949 převzalo dozor nad ústavem Ministerstvo sociální péče.
Přijímání delikventů:
Do ústavu se přijímali chlapci nebo dívky na základě soudního výroku, zákrokem policie. O přijetí do ústavu mohl požádat i rodič nebo poručník, který se musel zavázat, že po dobu pobytu dítěte v ústavu se plně zříká vlivu na výchovu. V pozdější době byli přijímáni na základě doporučení Okresních péčí o mládež nebo různých korporací, nebo i ti, kteří byli odsouzeni k trestu odnětí svobody až na 6 měsíců. Ústav měl působnost přes celé území Moravskoslezské a často se stávalo, že do ústavu byli přijati i korygenti z Haliče. Po roce 1945 byli přijímáni chovanci z celé republiky.
Mladiství v této době se rekrutovali zvětší části z nejslabších sociálních vrstev. Menší část pocházela z rodin úřednických. Ojediněle se vyskytly případy i z velmi zámožných rodin.
Délka pobytu:
Délka pobytu se pohybovala od 2 do 3 let. Po propuštění byli chovanci v trvalé evidenci policie. V některých případech docházelo k opakování ústavní výchovy. Propuštění z ústavu nesmělo zasáhnout do doby zletilosti tj. 21 rok věku od roku 1945.
Zaměstnání chlapců:
Při zaměstnání chlapců byl brán zřetel na to, aby se po vyjítí mohli uplatnit v dalším životě. Chovanci byli předělováni ředitelem k jednotlivým profesím - k dílenským mistrům - dozorcům.
Až do roku 1951 byly v ústavu dílny stolařská, krejčovská, kovářská, obuvnická. Chovanec, který nestačil řemeslu, byl zařazen na polní hospodářství nebo do zahradnictví.
Chovanci, kteří se učili nějakému řemeslu, byli zapsání ve společenstvu a vykonávali tovaryšské zkoušky. Na výučním listě nesmělo být podotknuto, že tovaryš je z polepšovny. Někteří chovanci pracovali v dolech v Ostravě a nepatrná část v automobilce v Kopřivnici.
Nařízení domácího řádu ukládalo, aby se při práci mlčelo a aby se chlapci navzájem nepoučovali o zlém.
Zaměstnání dívek:
Dívky byly převážně zaměstnány v kuchyni, při úklidech, učily se šít, pomáhaly v zemědělství a zahradnictví. Každá z dívek musela vykonávat takové množství práce, jež by vykonal zdravý dělník. Splněný úkol neosvobozoval chovanky od další práce.
Vyučování:
Škola s dílnami poskytovala úplné teoreteické praktické vyučení. Proto se do doby zaměstnání započítával a i doba vyhrazena vyučování. Učební předměty byly: náboženství, mateřský jazyk a literatura, počty, zpěv, rýsování, kreslení, vlastivěda. Odborným předmětům se učilo jen omezeně.
Pracovalo se 10 hodin denně. Od 6 hodin ráno do 18 hodin večer s dvouhodinovou polední přestávkou. V neděli se nepracovalo. V sobotu se prováděli generální úklidy všech místností. Zároveň se v tento den prováděla údržba strojů.
Volné chvíle trávili chovanci na ústavním dovře. Provozovali vojenský tělocvik a hráli kopanou, odbíjenou. Z her se vyjímali chovanci, kteří se dopustili kázeňského přestupku. Za nepříznivého počasí se chovanci zdržovali v jídelnách nebo učebnách. Tam se cvičili zpěvu, recitaci, četli schválené knihy z ústavní knihovny, která nebyla veliká. Často byly duchovním nebo externím učitelem pořádány přednášky.
Kromě pobytu v ústavu docházeli vybraní chovanci s dozorci na fotbalové utkání nebo na návštěvu kina, či na koupaliště. Na 15 chovanců 2 dozorci jako doprovod. Výzbroj dozorců - obušek a služební zbraň - pistole.
Přijímat návštěvy povoloval ředitel a to jen velmi dobrým chovancům a bezúhonným rodičům. Délka návštěvy byla stanovena na 15 minut. Návštěvě musel být přítomen dozorce. Dopisy a balíky mohl chovanec přijímat 1x za měsíc. Obojí bylo cenzurováno. Odesílat dopisy rodičům 1x za měsíc. Vyjímky povoloval ředitel.
Materiální zabezpečení chovanců:
Každý přijatý chovanec musel odevzdat civilní oblečení a obdržel ústavní vybavení: osobní prádlo, šaty pracovní, šaty vycházkové, obuv a lůžkoviny. O přidělené věci se musel starat a byl za ně hmotně odpovědný. Každé zničení nebo ztrátu musel hlásit a hodnotu zničených nebo ztracených věcí musel uhradit z peněz uložených na pracovní knížce. Na ošacení a stravování dopláceli pouze zámožní rodiče. Náklad na pobyt a stravu hradil stát.
Při odchodu byl chovanci vydán jeho osobní majetek, peníze a chovanec byl vybaven ústavem jednoduchou soupravou prádla, vycházkovými šaty a obuvi. Prostředky osobní hygieny (mýdlo, pasta, kartáček, hřeben, ručník byly vydávány průběžné po spotřebě). Pokud se týkalo předčasné spotřeby, musel si chovanec sám zaplatit.
Organizace života:
V ústavu existovaly 3 skupiny. Do první patřili chovanci s nejvzornějším chováním. V druhém byli chovanci s průměrným chování a v třetí skupině byli nově přijatí chovanci a provinilci proti domácímu řádu. Všichni chovanci tedy prošli třetí skupinou. Skupině se také říkalo třída. teprve po podstatném zlepšení se mohli dostat až do 1. skupiny. kromě těchto tří tříd existovala trestná třída. Kam byli přeřazeni chovanci s velmi vážnými přestupky.
Všichni chovanci se museli podrobit domácímu řádu. Tento řád byl denně předčítán při rozkazu. Sebemenší provinění proti řádu bylo přísně trestáno.
Domácí řád: stanovil normy a pravidla života ústavu. Chování během zaměstnání, ke svým nadřízeným, řediteli ústavu, k sobě navzájem. Chovanci nesměli vést pobuřující řeči, řeči nemravní, mít nemravní styky, sdělovat si poznatky o svých trestných činech. Nesměli si nadávat, haštěřit se, prát se ani jinak urážet. Při práci nesměli mluvit. Nesměli si nic mezi sebou vyměřovat, prodávat nebo kupovat či půjčovat. Ba dokonce i nic si darovat. Pro každý přesupek se vždy nalezl i trest.
Režim dne:
5:00 budíček, rozcvička, osobní hygiéna, úklid ložnic
5:40 snídaně, ranní nástup, čtení domácího řádu, vyhlášení trestů
6:00 nástup do dopoledního zaměstnání
12:00 oběd
12:45 volno
14:00 odpolední zaměstnání
18:00 úklidy, mytí, večeře
19:00 organizované volno
20:00 večerka
Mše 3x týdně - úterý, pátek, neděle. Vyučování odpoledne od 14:00 hod.
Odměny:
Pochvala u rozkazu
Povolení přijmout návštěvu
Přeřazení do vyšší třídy (skupiny)
Povolení účasti na společné vycházce
Povolení samostatné mimořádné vycházky
Přeřazení do měšťanské školy mimo ústav s povinností bydlet a stravovat se v ústavu
Propuštění z ústavu
Tresty:
Všechny přestupky, proti domácímu řádu byly trestány podle discipolinárního řádu - ministereské nařízení z roku 1860 č. 4/7. Tohoto nařízení se používalo až do roku 1945.
- domluva mezi čtyřma očima
- domluva před všemi chovanci
- odnětí výhod (hry, přijímání návštěv, ....)
- tvrdé lože, újma na stravě a přidělené tvrdé práce
- přidělení k nepříjemné práci (čištění jímek, ....)
- sesazení do nižší třídy
- snížení výdělečné třídy
- částečný nebo úplný půst o vodě nebo chlebě na svobodě
- vězení až do 7 dnů
- uvázání na pryčnu
- tvrdé lože na kobce
- samovazba v temné komoře do 3 dnů
- tělesný trest od 3 do 25 ran lískovkou ( k provedení tělesného trestu nebo uvázání na pryčnu bylo třeba souhlasu lékaře)
Zrušení ústavu:
Od svého založení prošel ústav několika změnami.
roku 1889 - založen jako zemská donucovací pracovna
roku 1895 - změna na zemskou výchovu
roku 1936 - nástup nového ředitele - nastala změna k lepšímu
roku 1938 - v ústavě ponecháni Němci. Češi přemístěni do Kelče u Hranic
roku 1945 - předán ústav do českých rukou, Němci odsunuti. Ústav pouze pro chlapce.
roku 1951 - zrušení ústavu. Zbývající chovanci přemístěni do jiných ústavů, zejména do Ledců - Štenberk.
Veškerý materiál týkající se chovanců byl předán Ministerstvu Vnitra. Budova byla předána Ministerstvu národní obrany. Hospodářský materiál KNV v Ostrava.
roku 1959 - obnovení ústavu - Domov mládeže.